Současný stav bádán

První práce zabývající se studiem historických cest vznikaly již od pol. 19. století, kdy se však uskutečňoval spíše jen sběr archivních pramenů. Tento stav zůstal téměř nezměněn až do 2. pol. minulého století, kdy se do výzkumu, kromě historické geografie, postupně začleňovaly také další vědecké disciplíny, především pak archeologie. Dalším mezníkem ve výzkumu byla 90. léta 20. století, ve kterých proběhly první rozsáhlejší terénní průzkumy reliktů starých cest, díky nimž začaly vznikat také nové teorie o vedení starých komunikací krajinou (Adam 2004; Bolina 2004; Cendelín 2000; Černá – Velímský 1990; Kubů – Zavřel 2007; Severin 2000). Výzkum se postupně stával interdisciplinární záležitostí sdružující obory od historie, historické geografie a archeologie až po geologii a geoinformatiku.

V návaznosti na již realizované výzkumy byl v březnu roku 2011 započat čtyřletý projekt DF11P01OVV029 s názvem „Výzkum historických cest v oblasti severozápadní Moravy a východních Čech“, jehož jedním z cílů bylo kriticky zhodnotit stávající postupy a následně vytvořit novou jednotnou metodiku identifikace, popisu a návrhu ochrany reliktů historických cest. V rámci řešení projektu bylo vydáno také několik odborných článků, dále byly uspořádány dvě konference a jedna výstava. Hlavním výstupem projektu byla mapová aplikace VectorMap speciálně vyvinutá ke správě a prezentaci prostorových informací o starých cestách v prostředí webu. V současnosti (duben 2015) je zde spravováno již více jak 50 000 objektů. Původně byl projekt zaměřen jen na středověké a novověké cesty. Nepředpokládalo se totiž, že by terénní relikty cest mohly být ve větší míře i pravěkého stáří. V průběhu řešení projektu byly však zjištěny nové informace, které tento pohled zásadně změnily. Na mnoha úsecích byly totiž učiněny nálezy pravěkých artefaktů, z nichž některé jsou v Čechách i na Moravě velmi vzácné, a také nemovitých památek (hradiště, mohylníky) s úzkou prostorovou vazbou na komunikace. Za poslední 2 roky (2013 a 2014) bylo objeveno značné množství archeologických lokalit, z nichž většina byla prozkoumána zatím jen velmi zběžně. I přesto dnes nálezy počítáme již ve stovkách položek.

Této skutečnosti si začínají být vědomi také amatérští hledači pokladů, z nichž někteří s nalezenými předměty dále protizákonně obchodují. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že intenzita těchto „nelegálních nájezdů“ se každým rokem zvyšuje. Je zřejmé, že všechny relikty cest v terénu neochráníme. Proto je nutné vybrat jen ty nejcennější lokality především na historických hlavních dopravních tazích, kde by měly být provedeny cílené preventivní průzkumy za účelem nejen záchrany artefaktů, ale i vědeckého poznání potenciálu tohoto typu lokalit. Vzhledem k tomu, že za posledních 20 let byla značná část kovových artefaktů z pravěkých a středověkých lokalit nenávratně odcizena nelegálními hledači, jsou proto relikty cest velmi cennými a někdy také jedinými zdroji informací o historických regionálních a dálkových kontaktech (obchodních, kulturních, válečných atd.) Z tohoto důvodu je velmi potřebné, aby byly vytvořeny nástroje v podobě matematických modelů a algoritmů, které dokáží přesněji predikovat archeologicky významná místa na historických cestách či v jejich okolí. Takové nástroje, které by přednostně zohledňovaly průběhy historických cest, nebyly doposud vyvinuty ani v ČR ani v zahraničí.

Podobné aktivity, zaměřené především na terénní průzkumy reliktů cest, lze sledovat také v sousedních zemích. Na německém území v oblasti Dolního Saska (Denecke 1969), na bavorské straně Šumavy (Praxl 1995), v Sasku v Krušných horách (Wissuwa 1998), v Horní Falci (Manske 2003) atd. Z ostatních zemí je možné zmínit např. Slovensko (Slivka 1998; Hanuliak 1998) či Polsko (Sadowska – Topór 1999).

K metodice zkoumání reliktů starých cest přispěl velkou měrou Dietrich Denecke, jeden z předních německých historických geografů. Na základě dlouhodobých terénních průzkumů v oblasti pohoří Harz a Solling v Dolním Sasku vypracoval v roce 1969 (Denecke 1969) nový metodický materiál, vysvětlující metody historicko-geografického výzkumu a rekonstrukce středověké krajiny, kde se věnuje i problematice výzkumu reliktů cest. V následující práci z roku 1979 (Denecke 1979) se zaměřuje již zcela samostatně na metody a výsledky historicko-geografického a archeologické zkoumání a rekonstrukce středověkých cest. Jednou z jeho posledních prací je publikace z roku 2005 (Denecke 2005), která shrnuje jeho starší statě v podobě pěti oddílů: 1. Cesty výzkumu; 2. Geneze sídel a využití půdy; 3. Doprava a staré stezky; 4. Město; 5. Praktické uplatnění. Dle Nováčka (Nováček 2007) spočívá význam této publikace pro historickou geografii především v tom, že od doby svého vydání částečně supluje dosud v Německu chybějící samostatnou učebnici, resp. stěžejní příručku oboru.

ČESKÁ LITERATURA

ZAHRANIČNÍ LITERATURA